Lidé všech dob vždy zaníceně vzhlíželi na hvězdné nebe. Naši předci vypozorovali souvislost mezi pohybem planet a povahou člověka, pravidelné planetární jevy shrnuli a vytvořili z nich astrologická pravidla. Například již ve druhém století našeho letopočtu tak učinil řecký učenec Claudius 

Ptolemaios svým spisem Tetrabiblos. 

   Současná astrologie se již opírá o takřka dokonalý systém vědomostí prověřený bezmála dvěma tisíci let. Z data, hodiny a místa narození předkládá mnoho cenných informací o povaze a dispozicích člověka. Předvídá období, ve kterém jsme nuceni zaobírat se zvýšenou měrou jedním tématem. Úloha astrologa spočívá v upozornění na tento cyklus - vymezí jej klientovi časově a popíše charakter budoucí situace. 

   Avšak, co vlastně působí tak silně na naše tělo, mysl a emoce? Planety samotné to zřejmě nebudou. Nepřekvapilo by mne, kdyby odpověď přišla od astronomů a vědců, kteří pomalu odkrývají vlivy sluneční aktivity, kosmického záření a působení mnoha neprobádaných elementárních a subatomárních částic. Tělesa naší sluneční soustavy by pak ve shodě s odpozorovanými astrologickými poznatky mohla působit jako pohlcovače nebo zesilovače oněch sil. Tyto jevy se jistě dějí na základě tvůrčích schopností vyššího dokonalého, řekněme vědomí.

   Netřeba se obávat poznání vlastního horoskopu, hvězdopravec vidí sklony a reakce člověka, ale každý jedinec dostal také duši s vlastní vůli, která může být hvězdným vlivům nadřazena a poskytuje velikou míru osobní svobody.

                                                             ***